Ženská síla i slabost

Je září rok 2025 a já sedím ve svém domečku a na zahrádce, vidím rojení včel, hrdličku a ptáky co letí oblohou a mohu říci, že sny se plní...začalo to nenápadně, když jsem na YouTube potkala Hovory ze země, Dominiku a Marka, kteří vedly hovory se zajímavými lidmi a ležely při tom na zemi i se svými hosty, to mě zaujalo. Také jejich netradiční bydlení v maringotce vysoko v Beskydech a já zatoužila změnit svůj dosavadní život a být blíže přírodě. Psal se rok 2023, měla jsem za sebou ne příliš úspěšně rodičovství a před sebou přítele, který si přál, abych prodala byt v Praze a přestěhovala se za ním do malého města také do bytu. Ze začátku se mi ta myšlenka líbila, změnila bych přeci svůj život, ale pak jsem hluboko uvnitř cítila, že přeci tohle není můj sen, to já nechci. Díky inspirativním lidem z Hovorů jsem potkala lidí, kteří žili podle sebe a ne podle druhých. Také ženy, divoké ženy, divoženy, které se nebály žít samy v přírodě. To vše byla znamení pro mě, že nic není nemožné. 

A pak v roce 2024 jsem se dokonce setkala s pár lidmi z Hovorů na společném výletě a tam také potkala ženu, která žije v domku sama s pejskem a manžele, kteří prodali svůj byt v Ostravě a šli zít do chatičky v Měsíčním údolí. Všechno to byly zprávy pro mě, že vše je.mozne, jen najít cestu. A tak jsem.zacala vysílat své přání žít v přírodě Vesmíru a pokud to bude jeho vůle, pak se staň... V rozhovorech jsem se ujistila v tom, že člověk nemá čekat až do důchodu,ale měnit věci hned, dokud má příležitost. Navíc dcera už byla dospělá a nevypadalo to, že by chtěla žít se mnou v bytě v Praze. Mohla jsem po dlouhé době začít žít jen svůj život a utvářet si ho podle sebe.

A pak přišlo září 2024 a já začala podnikat praktické kroky k uskutečnění svého snu. Dala jsem si udělat odhad svého bytu v Praze na Reas.cz, abych vůbec věděla s jakou částkou počítat a jestli mi po zaplacení zbytku hypotéky zbyde na chatičku. A pak přišly telefonáty z Reas a já nejdříve nereagovala, ale pak těsně před mým svátkem se mi ozvala jiná paní z realitky a komunikovala tak dobře, že mě přesvědčila, abych do toho šla. Sama taky hledala bydlení mimo Prahu a byla bez auta a podařilo se. Ona první začala mluvit o tom, jestli bych spíše než o chatičce nepřemýšlel a o domečku. A pak už se kolo rozjelo, přidělili mi jednoho makléře, který mi měl pomoci s prodejem. A tak jsem poznala pana s exotickým jménem Lolo. A věděla jsem, že pokud mi nebude sedět, nebudu k němu mít důvěru, do prodeje nepůjdu. Čím si mou důvěru získal? Jednak jeho partnerka pracuje na veterině, kde byla operována Rony. Zvířátka, to se počítá :⁠-⁠). A pak mě mou důvěru stvrdil.jednou větou: Nic není jistota, jen jedna, smrt. Můj člověk. A tak jsem si řekla, že do toho náročného procesu prodeje bytu s ním půjdu. Zajímavé je, že když jsem uvažovala o prodeji ještě když jsem byla s Lubošem, měla jsem z toho strach a to jsme na to byli dva. Teď jsem měla strach taky, ale hodně jsem se držela myšlenky jedné paní, že strach mít budu vždy, ale musím se nad něj dostat a pak budu létat jako pták. Strach nás drží v životě zpátky, je přirozené mít strach, ale není dobré se jim nechat ovládat. 

Nebudu tady popisovat samotný postup prodeje, to je známý fakt, ale spíš detaily, které jsou někdy rozhodující. 

Původně jsem chtěla bydlet v maringotce, k tomu člověk potřebuje mít pozemek, nejlépe svůj, protože u pronajatého se může situace kdykoli změnit. Tak jsem přešla k chatičce, ovšem ne každá chata je uzpůsobena k celoročnímu bydlení ( v mém případě), ne každá je dostupná dopravně, jelikož já jsem nepojízdná. Takže tam při hledání vhodné nemovitosti hraje více faktorů. Celoroční obyvatelnost, dopravní dostupnost, rozloha(spíše menší, abych mohla dobře udržovat) a v neposlední řadě finance, v mém případě jsem musela doplatit dluh bance a ještě aby mi zbylo na nemovitost v dobrém, slušném stavu, na rekonstrukci bych neměla peníze ani energii. Takže je to více faktorů, které musíte při hledání zohlednit a pak se Vám prakticky zužují možnosti. Ještě jsem myslela, že zůstanu pracovat v Praze, tak ještě dopravní dostupnost. Prohlídka jsem snad stovky inzerátu, vždy jen dala nahlédnout makléři, aby mi poradil ze svého odborného hlediska. 

Po nějakém čase jsem se přesunula od chatiček, většinou špatně dostupných k dopravě a neobyvatelných v zimě k domkům, ale zase najít menší domek s menší zahradou (jsem sama), taky není úplně jednoduché. Takže další hledání. Zjistila jsem, že moc menších domků na internetu není, případně jsou ve stavu celkové rekonstrukce, a to jsem věděla, že do toho nepůjdu, hledala jsem domek v dobrém stavu. Moje původní oblast hledání byla Benešovsko, kde bydlela dcera a já jsem ji chtěla být poblíž. Pak mě ale inzeráty zavedly na Kolínsko, kde jsem původně vůbec neplánovala být a zavedla mě na prohlídku do Ovčár. Domek se mi líbil, splňoval moje požadavky, jen byl dražší a majitel nechtěl cenu moc snižovat. Nicméně začala jsem hledat v této oblasti, protože mi přišlo, že v oblasti Polabí je více možností než na Benešovsku. A tak mě inzeráty přivedly do jiného domečku, který mě zprvu odrazoval svou barevností, křiklavým kobercem, a já ho několikrát přehlídla a on stále na mě vyskakoval, až jsem si řekla, co řeším koberec, ten se dá vyměnit a po detailnější prohlídce jsem si uvědomila, že je to,co hledám. A tak jsem v lednu 2025 byla na prohlídce domečku v Žabonosech, malé vesničce na Kolínsku a to jsem ani netušila, že o dvě vesnice dál bydlí neteř Kristýna se kterou mám nejlepší vztahy z mých neteří. A dokonce jsme na prohlídku přišly spolu. Já zjistila, že cena, velikost nemovitosti i zahrádky vyhovuje a tak jsem přistoupila ke koupi.

Prodala jsem pražský byt, doplatila hypotéku, dala výpověď v práci a 3.května 2025 jsem se odstěhovala do domečku v Žabonosech. A to je teprve začátek mého snu. Každý sen má svůj rub i líc i tady už jsem musela zvládnout přijetí reality, vyšly najevo skryté vady, musela jsem opravit střechu (naštěstí mi zbyly nějaké peníze) a vyklidit spoustu haraburdí a starých budek na zahradě. A teď čekám na další krok, zateplení půdy a domu, díky dotacím od státu si mohu dovolit dát domek do ještě lepšího stavu. A taky tady v zimě nezmrznout :⁠-⁠). Poznala jsem tady spoustu fyzické dřiny, kterou jsem v paneláku nezažila :⁠-⁠), dobré i špatné sousedské vztahy, přející i nepřející lidí.

Ale stále je to můj sen, se vším všudy a proto prosím NEŠLAPEJTE PO MÝCH SNECH. 

Nevím, co mě dál tady ještě čeká, co ještě budu muset zažít, proč tady jsem, co mám vykonat, ale jedno vím, že sny se plní tomu, kdo je jim věrný a kdo vytrvá.

Konec dobrý všechno dobré ...