Bilancování nebo balancování životem
Tak dnes tak trochu bilancuji svůj 55 letý život a mohu říci, že je plno věcí, které jsem nezažila, ale také dost věcí které jsem zažila a nezažil je někdo jiný.
Tak třeba nikdy jsem nebyla oficiálně požádána o ruku, nevdala jsem se, neporodila jsem svoje dítě a ani se nerozvedla. Měla bych toho litovat?
Zatímco většina lidí se ubírá v životě již vyšlapanou cestou, já jsem šla tou nevyšlapanou, zato vlastní. Někdo by řekl samorost, já říkám dobrodružství.
Proč jsem se tedy nevdala? Mohla jsem být pod čepcem několikrát, protože působím jinak navenek než jaká doopravdy jsem. Ale není to přetvářka, jsou to mimikry. Ovšem po prvotním okouzlení mou osobou, pokud se někdo dostal ke mně blíže, pak už mě chtěl jen za kamarádku. Muži si se mnou rádi povídali, i ženáči, ale doma by mě mít nechtěli. A já ke vztahu potřebovala být zamilovaná, a já většinou nebyla ...
A když už jsem byla, zase to neplanulo na té druhé straně. Moje vnitřní a vnější potřeba svobody muže spíše odrazovala a jejich řeči, že se neumím muži oddat zase odrazovaly mě.
Na druhou stranu jsem ráda, že jsem neprožila tu emocionální houpačku, kdy jste hodně nahoře a pak spadnete rychle dolů a dotáhnete to až k rozvodu. Mám se tedy o to cítit méně žensky, že jsem se nikdy nezasnoubila a nebyla jsem požádána o ruku?
Nikdy jsem nezažila to štěstí mít v náručí svého potomka, mít dítě s někým koho miluji. Zato jsem zažila to ne menší štěstí, když jsem našla dítě mojí duše a milovala jsem ho stejně jakoby vyšlo že mně. Nemusela jsem spřádat léčky na muže samce, který by mě oplodnil, nemusela jsem řešit svoje biologické hodiny, šla jsem cestou starat se o život, který už tady je.
To že se nenašel další odvážný muž, který by se staral se mnou, je druhá věc. Dnes už je dcera plnoletá, má svůj život a já se mohu zase vrátit svobodně sama k sobě. Nikdy jsem nebyla tak ráda sama se sebou jako dnes. Mám radost ze své vlastní společnosti a nepotřebuju ji někým doplňovat. Dlouho jsem si myslela, že jsem neúplná sama za sebe, ale teď už si to nemyslím, naopak. Jsem tady, stojím na svých nohách, čerpám že své síly a držím balanc. Proto si mohu dovolit bilancovat, aniž by mě to vyvedlo z rovnováhy.
Každý život je jedinečný, neopakovatelný a nenapodobitelný, je tady obrovská rozmanitost, která dává našemu životu smysl a poslání.
Milé ženy držte balanc, ať jste zažily cokoli, vše má velký smysl právě pro toho, kdo to prožívá.
Žádný život není prožitý zbytečně.