Umění milovat
"Láska je aktivní péče o život a růst toho, co milujeme."
Erich Fromm
Možná vás zarazil nadpis článku, že láska by měla být umění. Copak to není spontánní cit, který vytryskne, když poznáme toho pravého či tu pravou?
To si myslí mnoho lidí.
Ve skutečnosti angl. výraz pro zamilování se ("to fall in love" upadnout do lásky) nenaznačuje nic o tom, že pro lásku se musí něco dělat a nejen v ní nečinně spočinout. Láska je aktivita "setrvání v" nikoli "padání do".
Mně osobně jsou blízké myšlenky německého psychoanalytika E. Fromma, který říká, že láska je činnost pro blaho druhé (milované) osoby a že více než na objektu milované osoby (tedy toho "pravého", či "pravé") záleží na naší SCHOPNOSTI MILOVAT.
Lidé často mění objekty své lásky aniž pochopili, že vpodstatě mohou milovat každého člověka, pokud se proto rozhodnou a budou pěstovat schopnost lásky.
Zamilovanost tedy není skutečná láska. Ta přichází teprve tehdy, když člověk přijme druhou osobu se vším všudy a je schopen ji milovat, aniž by ji chtěl měnit.
Takhle to zní jednoduše, ale věřte, že to vůbec jednoduché není.
Většina lidí vidí problém lásky v tom, JAK BÝT MILOVÁN, ale už ne JAK MILOVAT, tedy být schopen lásky k druhému.
A ještě, intenzita prvotního zamilování nemusí nic vypovídat o STÁLOSTI MILOVÁNÍ. To se velice rychle vytratí, když poznáme skutečnou osobu, kterou máme před sebou. Obecně platí, že počáteční intenzita citu více vypovídá o naší opuštěnosti, kterou jsme pociťovali předtím.
Co tedy s tím?
Je potřeba pěstovat, rozvíjet ZRALOU LÁSKU, která miluje z potřeby milovat a ne z potřeby být milován.
Tak to je jen malá ochutnávka úvah z knihy Ericha Fromma Umění milovat. Vřele doporučuju ke čtení.